Sebepéče v domácím vzdělávání – jak nevyhořet a být v pohodě
Naše čtyři děti, dnes již dospělé, se vzdělávaly doma v různých etapách života od školky až na střední. Z možnosti trávit s nimi čas a být u všech jejich úspěchů i výzev jsem byla tak nadšená, že jsem o tom, jak náročný je to pro mě s mužem čas, ani nepřemýšlela. Sebepéče v domácím vzdělávání byla poslední věc, na kterou jsem myslela. Nejdřív děti, pak domácnost, pak práce, pak možná – ale opravdu jen možná – já.
Upřímně, domácí vzdělávání byla volba, kterou bych rozhodně neměnila. Co bych ale řekla svému mladšímu já, je, ať nezapomíná na sebe…
Pokud se v tomhle poznáváte, čtěte dál. Tohle je pro vás.
Proč vyhoření v domácím vzdělávání přichází nepozorovaně
Je to paradox, že? Rozhodli jste se pro domácí vzdělávání mimo jiné proto, aby váš život dával větší smysl. Aby byl svobodnější, přirozenější. A přesto – mnoho rodičů v domácím vzdělávání žije v neustálém pocitu, že musí být k dispozici, musí stihnout, musí zvládnout. Fungují tak pro své děti ne na plných 100, ale někdy i na 120%.
Vzdělávání totiž pro děti u vás doma prakticky nikdy nekončí. Vzdělávání je život sám. Hranice mezi výukou, výchovou a vlastním životem se rozmazávají. A to je úplně v pořádku a proto jsme také doma vzdělávat často začali. Ovšem v tom rozmazání hranic mezi časem pro rodinu a časem pro vás se někdy především my mámy začneme ztrácet.
A když k tomu přidáte ještě tlak okolí, které vám zrcadlí, že rozhodně nemůžete vzdělávání svých dětí obsáhnout, přijdou pochybnosti. A začíná začarovaný kruh, kdy ještě zvýšíme samy na sebe nároky. Sílí pocit zodpovědnosti – a máte recept na vyčerpání, které může přijít pomalu ale jistě.
(Pokud se v takovém začarovaném kruhu ocitnete, je důležité vědět, že v tom nejste sami. Podrobný návod, jak zvládnout Pochybnosti v domácím vzdělávání – první pomoc při krizi jsem pro vás připravila v tomto článku.)
Sebepéče v domácím vzdělávání: vitamíny versus náplast
Sebepéče má z mého úhlu pohledu 2 roviny. Jedna je akutní, jako náplast, kterou rychle přelepíte říznutí nožem. Druhá rovina sebepéče je preventivní, jak když máte kvalitně nabroušený nůž, abyste snížili riziko, že vám sklouzne na prst. Nebo jako vitamíny, které si dáte dříve, než přijde nachlazení a vlastně právě proto, aby nepřišlo.
Akutní péče – Náplast, kterou přilepíte, když je zle, voláte kamarádce, vyběhnete ven, pustíte si film, vynecháte kroužky a jen odpočíváte s dětmi doma, snížíte na pár nároky, jdete sama na hodinku do kavárny. Pomůže, ale nestačí. Někde vzadu v hlavě stále hlodá malinko špatné svědomí, že je třeba zase naskočit do zajetých kolejí, aby vše bylo na 120% doma v pořádku.
Preventivní sebepéče – To jsou vitamíny. Pravidelné, vědomé, malé věci které děláte každý den nebo každý týden – bez ohledu na to zda je zrovna krize nebo klid. A právě tuto formu sebepéče rodiče v domácím vzdělávání nejčastěji zanedbávají. Jak je to ale možné, když své děti učíme respektu a sebelásce?
Je to jednoduše tím, že rodinný život v domácí škole má mnoho barev a den má jen 24 hodin. Máme reálně omezený čas na sebepéči a často se setkávám s tím, že než si dopřát 30 minut 3x týdně na procházku o samotě, raději se ji vzdám. Protože taková drobnost, to ani nemá přeci smysl. Ale ujišťuji vás, že má.
U sebepéče to tak prostě funguje. Stejně jako u vitamínů. Pokud máte málo vitamínu D, nestačí do sebe jednou za 2 měsíce nasypat celou krabičku a ani by to nebylo dobré. Je třeba si vitamín vzít každý den. Sebepéči je potřeba se věnovat systematicky, ideálně v době kdy ještě všechno šlape. A dokonce někdy na tu procházku pak půjdete, i když se vám nebude chtít.
Jak na sebepéči v domácím vzdělávání
Jak na sebepéči v domácím vzdělávání prakticky
Sebepéče v domácím vzdělávání neznamená wellness víkend jednou za rok ani každý víkend. Pojďme zpět nohama na zem. Znamená malé pravidelné věci které vám dobíjejí energii. Každému jiné – proto vám nedám přesný recept, ale nabídnu ingredience.
Pohyb.
Procházka, cvičení, tanec, cokoliv co vám vyhovuje. Pohyb není jen o těle – je to jeden z nejrychlejších způsobů jak zklidnit přehlcený mozek. A přehlcený mozek rodič v domácím vzdělávání zná velmi dobře. Nemusíte hned shánět taneční studia v okolí, stačí si každý den doma pustit nahlas jednu písničku, kterou milujete a pořádně se uvolnit!
Čas o samotě.
Káva v klidu, čtení, chvilka bez dětí a bez úkolů. Vím, zní to jako luxus. Pro rodiče v domácím vzdělávání je to ale vzácnost, kterou si musíte vědomě chránit. Nikdo vám ji nedá – musíte si ji vzít. Zde často narážím na argument, že „na 30 minut to nemá cenu“. Věřte, že má.
Rozhovor s člověkem na stejné vlně.
Kamarádka, partner, někdo kdo vám naslouchá. Izolace je jeden z největších nepřátel domoškolácké rodiny. A nemyslím ta sociální, můžete mít kolem sebe lidí spoustu. Vy ale potřebujete někoho, kdo přesně ví a chápe vaši situaci. A jeho odpověď nebude: „No tak dej děti do školy!“ Rozhovor je velký lék, pokud si ho dopřejete, často se s tím setkávám na svých konzultacích.
Jasné hranice výuky a povinností.
Domácí vzdělávání nemá zvonění. Proto si musíte nastavit hranice sami. Co patří mezi řízené činnosti, které chci s dětmi zvládnout každý den? Jaké je nezbytné minimum, abych byla v pohodě? Ok, pokud zvládneme víc, je to fajn. Ale pokud není nejlepší den, mohu to pustit a nemusím obětovat čas pro sebe.
Něco, co je jen vaše.
Koníček, projekt, kurz. Něco co děláte proto, že vás to baví. Ne pro děti, ne pro rodinu, ne pro peníze. Pro sebe. Pak třeba přijde i užitek pro ostatní a také peníze, ale je to ta činnost, kde vy jste na prvním místě.
Sebepéče rodiče v domácím vzdělávání není sobectví
Vím, co si teď někteří z vás říkají. Zejména maminky. „Jak si mohu dovolit myslet na sebe, když mám doma děti?“ nebo „Zkoušela jsem to tolikrát, ale vždycky se to nějak zkazilo, manžel na služebce, děti nemocné…“
To nevadí. Moc dobře si pamatuju čas, kdy byly děti malé. Vždy jsem se smála, když někdo říkal, že „mateřská dovolená je stereotyp“. Tenkrát jsem si říkala, kdyby byl alespoň jeden další den nějak předpokládatelný, budu šťastná! Změny plánu, besídka, výlet, nemoc, návštěva lékaře, kamarádi. Důležité je ale zkoušet to znovu a znovu.
Unavená, vyčerpaná, přetížená máma a táta jsou fajn krátkodobá zkušenost, aby vaše děti chápaly, jak s takovými situacemi pracovat. Ale dlouhodobě není o co stát. Děti to vnímají – i když to třeba nepojmenují a raději by vás viděly spokojenější.
Jednoduše, když se staráte o sebe, staráte se zároveň o celou rodinu. To není fráze – je to praxe, kterou znám z vlastní zkušenosti i z práce se stovkami domoškoláckých rodin za více než 20 let.
Pohyb jako součást sebepéče v domácí škole
Komunita jako forma sebepéče v domácím vzdělávání
Jednou z nejdůležitějších forem sebepéče v domácím vzdělávání je mít kolem sebe lidi kteří rozumí vaší situaci. Ne lidi kteří vám říkají „ty jsi odvážná“ nebo „já bych to nikdy nezvládla“. Ale lidi kteří to žijí stejně jako vy.
Sdílení náročných dnů, radost z malých úspěchů, možnost zeptat se bez obav ze soudu. Wellness pobyt je fajn, ale pocit pochopení a úlevu v otázkách kolem domácího vzdělávání vám nedá.
Program Děti třetího tisíciletí jsem založila právě proto – jako místo kde si rodiče mohou sdílet zkušenosti a podporovat se navzájem. S mou osobní podporou a péčí. Protože vím, jak moc taková komunita pomáhá, sama jsem podporu v době domácího vzdělávání svých čtyř dětí potřebovala.
👉 Více o skupině a programu Děti třetího tisíciletí
Jako jsme laskaví k našim dětem a znovu a opakovaně jim poskytujeme podporu, tak bychom měli přistupovat i k sobě v rámci naší sebepéče.
Téma je vám blízké a chcete se podělit o svou zkušenost nebo potřebujete svou situaci sdílet? Napište mi na stana@ucitneboneucit.cz
Pro ty, kteří potřebují rychlou a odbornou pomoc nabízím online konzultace.
Stanislava Kratochvílová www.ucitneboneucit.cz Více než 20 let zkušeností s domácím vzděláváním, zakladatelka projektu Učit nebo neučit
Nejčastější otázky o sebepéči v domácím vzdělávání
Je sebepéče v domácím vzdělávání skutečně nutná nebo je to luxus? Není to luxus – je to nutnost. Přetížení rodiče jsou fajn krátkodobá zkušenost, aby děti chápaly, jak s takovými situacemi pracovat. Dlouhodobě ale děti vnímají vaši nespokojenost. Sebepéče v domácím vzdělávání je investice do celé rodiny.
Jak najít čas na sebepéči když mám celý den s dětmi? Začněte malými věcmi – 15 minut ráno před tím než se děti probudí, krátká procházka odpoledne, čtení večer. Sebepéče v domácím vzdělávání nemusí být velká aby byla účinná. Důležité je aby byla pravidelná.
Je normální cítit se vinně za čas strávený bez dětí? Ano, je to velmi časté zejména u matek. Ale pocit viny není faktem – je to naučená reakce. Čas pro sebe a tedy i čas pro sebepéči v domácím vzdělávání, není odcizení od dětí, je to investice do lepšího rodiče.
Co dělat když partner nepodporuje moji potřebu času pro sebe? Toto je téma k přímému rozhovoru – nejlépe v klidné chvíli, ne uprostřed náročného dne. Partnerský soulad je pro vaši vnitřní pohodu naprosto zásadní. Pokud cítíte, že v této oblasti narážíte, podívejte se na můj článek o tom, co dělat, když partner nesouhlasí s domácím vzděláváním a jak získat jeho podporu.
Kde najdu komunitu rodičů v domácím vzdělávání? Program Děti třetího tisíciletí je podpůrná komunita pro rodiče v domácím vzdělávání, kterou vedu já – Stáňa Kratochvílová – s více než 20 lety zkušeností. Je to zároveň i forma sebepéče a první pomoc, jak nevyhořet.
Jak poznat že jako rodič v domácím vzdělávání vyhoříváte? Signály jsou podrážděnost, pocit že vše děláte špatně, ztráta radosti z učení s dětmi, chronická únava. Pokud toto poznáváte, je čas zastavit se a začít se vědomě starat o svoji sebepéči v domácím vzdělávání.
