Partner nesouhlasí s domácím vzděláváním – jak získat jeho podporu
Poznámka na úvod:
Tento článek píšu z pohledu situace, která je v domoškoláckých rodinách nejčastější – kdy téma domácího vzdělávání přináší do rodiny žena a muž je ten spíše skeptický. Dobře ale vím, že situace se může obrátit a existují rodiny, kde je to přesně naopak, kdy partner, který nesouhlasí s domácím vzděláváním je žena.
Pokud jste vy ten tatínek, který by rád doma vzdělával a partnerka nesouhlasí nebo má pochyby, vezměte si z článku to podstatné a přehoďte role. Princip fungování v rozhodovacím procesu je stejný.
S tématem domácího vzdělávání jste přišla vy a hodně vás to láká. Nebo jste už doma učit dokonce začali, ale s takovým tichým souhlasem partnera. Ne, že by úplně nesouhlasil, ale souhlas se tomu říkat nedá a s podporou je to všelijaké. A vy to vnímáte a víte, že skutečné partnerství to nabízí vho íc, než 2 lidi, kteří stojí vedle sebe a úplně hezky není ani jednomu.
Za dvacet let práce s domoškoláckými rodinami jsem situaci, kdy partner s domácím vzděláváním nesouhlasí, viděla mockrát. A vím jedno jistě – způsob, jak s tím naložíte teď, na začátku, rozhoduje o tom, jak vám bude za dva nebo tři roky.
Proč partner nesouhlasí s domácím vzděláváním – a co za tím skutečně je
Partner který nesouhlasí s domácím vzděláváním většinou nebojuje proti vašemu rozhodnutí. Bojuje se svým strachem.
- Strachem že dítě něco zamešká.
- Že přijde o kamarády.
- Že vy to nezvládnete.
- Že bude muset nějak pomáhat a neví jak.
- Že ho okolí bude soudit.
Jednoduše mu běží hlavou spoustu mýtů, které jsou v mainstreamu běžné.
Je potřeba říci, žyto obavy jsou legitimní. Zaslouží si být vyslechnuty, ne odbývány prázdnými frázemi o svobodě vzdělávání. Ve chvíli kdy partnera přesvědčujete, vytváříte odpor. Ve chvíli kdy ho zvete do rozhovoru, skutečně ho berete vážně a nasloucháte, vytváříte soulad a prostor, kde může vzniknout řešení.
Nůžky které se rozevírají a na začátku to nevidíme
O tomto se v domoškoláckých kruzích moc nemluví. Na začátku naší cesty k větší svobodě ve vzdělávání, nám určitý nesoulad nevadí. Jsme plni nadšení, vnitřní síly a pozitivního očekávání.
Rozdíly v názorech které jsou na začátku malé, se v těžkých chvílích ale otevírají naplno. A těžké chvíle zpravdila přicházejí, většina z nás se jich nevyhne. Přijde den kdy vám bude špatně, kdy budete pochybovat o všem, o vašich rozhodnutích, o vaší kapacitě sil vše doma zvládnout. (O tom, co dělat, když taková chvíle přijde, jsem psala podrobně v článku o tom, jak zvládnout Pochybnosti v domácím vzdělávání – první pomoc při krizi). A přesně tehdy budete potřebovat slyšet od partnera slova podpory a ujištění: „Děláš to dobře.“, „Jdi si na chvilku odpočinout.“, „Já to tady sám zvládnu.“, „Bude to dobré.“
Pokud váš partner v tu chvíli stojí na druhé straně barikády, místo vedle vás a s domácí školou nesouhlasil, je to jiné. Hodně jiné. Ve chvíli, kdy je vaše energie na bodě mrazu, musíte vydávat další, abyste svůj postoj a rozhodnutí ještě před partnerem obhájila, místo toho, abyste naopak dobila baterky ze společného souladu.
Zažila jsem i situace, kdy se rodiny rozpadaly. A domácí vzdělávání se v průběhu bolestných rozchodů stalo skutečnou zbraní. Jeden partner ho hájil, druhý zpochybňoval. Nezmiňuji to proto, abych strašila. Zmiňuji to proto, že prevence je vždy lepší než hašení plápolajícího požáru.
Sdílená radost a porozumění v domácí škole
Co dělat, když partner nesouhlasí s domácím vzděláváním – 6 konkrétních tipů
1 Nejprve partnera poslouchejte, pak mluvte
Sedněte si spolu – bez dětí, bez telefonu, bez časového tlaku. Nechte partnera říct všechno co ho tíží. Opravdu všechno. Bez obrany, bez protiargumentů. Naslouchejte.
Teprve potom řekněte své. Co konkrétně od něj potřebujete. Co uděláte vy proto, aby to fungovalo. Co by muselo nastat aby bylo oběma dobře, hledejte společná řešení.
Pamatujte, že to, co čtete ve FB domoškoláckých skupinách je často jen obraz mediálních sítí, ale realita je úplně jinde. A vaším cílem je skutečně najít to, co funguje vám oběma a není cílem kopírovat styl vaší oblíbené homeschool influencerky. Protože ta nezná ani vaše děti, ani muže a v těžkých chvílích vás za ruku držet také nebude.
2 Nepřesvědčujte partnera, ale nabídněte mu zkušenost
Argumenty přesvědčí málokdy. Praktické zkušenosti jsou ale k nezaplacení. Pokud je partner ochotný dát domácímu vzdělávání šanci, domluvte se na konkrétním časovém horizontu – třeba jeden školní rok. Průběžně sdílejte své pocity a zkušenosti a společně vyhodnocujte, zda je to skutečně vaše cesta.
Zažila jsem ve své dlouhé praxi několik takových rodin, kde otec dětí byl z možnosti doma vzdělávat rozpačitý a nebo s domácí výukou nesouhlasil. A takové časově omezené chráněné období, kdy dítě se začalo vzdělávat doma, mu přineslo dostatečný prostor a respekt, aby se mohl s tímto způsobem vzdělávání sžít, seznámit se s dalšími rodinami a získat potřebnou jistotu.
3 Pojmenujte přesně, co od sebe navzájem potřebujete
Často se stává, že partneři v diskuzi fungují v opozici vůči názoru druhého, vzniká tlak a napětí. Pojmenovat ale přesně to, čeho se bojíme a co potřebujeme, tím se stáváme zranitelní. Je to ale klíč k úspěchu a to i v případě nesouhlasu partnera s domácím vzděláváním.
Vysvětlete, proč je pro vás jeho účast na tomto rozhodnutí důležitá. Nemalujte mu vše na růžovo, jak vše bude skvělé a ideální. Přiznejte, že od něj potřebujete podporu v těžkých chvílích. Ne nutně nadšení, ale podporu a jeho zdravstup. Zeptejte se oteřeně, co od vás potřebuje vědět on. Možná zjistíte, že jeho potřeby jsou řešitelné. Už jen to, že jeho obavy vezmete vážně, a že uvidí, že máte plán, je z poloviny rozptýlí.
4 Nechte ho promluvit s jiným tátou
Tohle je věc, která funguje velmi dobře a mám s ní z více než 20ti leté praxe s domoškoláckými rodinami výbornou zkušenost.
Muži spoustu věcí zpracovávají jinak než ženy. A tatínek který pochybuje o domácím vzdělávání, bude na rozhovor s jiným tátou reagovat úplně jinak, než na váš sebevětší argument. Není to o tom že by vás neposlouchal nebo nebral vážně. Je to o tom, že zkušenost muže má pro dalšího mužem má jinou váhu. Vnímá, že jsou „na jedné lodi“.
Ideálně hledejte někoho služebně staršího, tátu, který domácím vzděláváním prošel, viděl jak děti vyrostly a může mluvit z vlastní zkušenosti. Takový rozhovor může otevřít dveře, které vy otevřít nemůžete. Může mu říct, jak to sám vnímal na začátku, co od něj rodina potřebovala, co mu na tom přišlo těžké, jak zvládal okolí, které nepodporovalo nebo dokonce osočovalo. A hlavně mu může říct, co domácí vzdělávání ve finále dalo jemu, jeho ženě, jejich dětem.
Pokud takového tátu ve svém okolí nemáte, zkuste se poptat v komunitách domoškoláckých rodin. V mém programu na podporu rodin v domácí škole Děti třetího tisíciletí máme na toto téma i webinář s tátou z domácí školy, který o své zkušenosti otevřeně hovoří. A vím, že někteří partneři od mamin, které jsou v podpůrné FB skupině programu, jsou také ochotni se o toto téma podělit. (Vstup do programu Děti třetího tisíciletí můžete zvážit tady.)
5 Pomoci může mediátor
Tohle je možná méně obvyklá cesta, ale zmiňuji ji proto, že pro někoho může být vstup někoho neutrálního do komunikace záchranou.
Mediátor je kvalifikovaný odborník, který pomáhá dvěma stranám komunikovat na neutrální půdě. Není to terapie, není to soud. Je to strukturovaný rozhovor s někým, kdo nestojí na žádné straně.
Pro partnera, který má pocit, že ho pořád přemlouváte, může být samotný fakt, že jste ochotná jít na neutrální půdu, silným signálem. Že to myslíte vážně, že respektujete jeho pohled a chcete skutečné řešení, ne ho jen „dotlačit“ k souhlasu.
Důležité: mediátorem nemůže být kamarádka která stojí na vaší straně. Ani váš oblíbený kouč, který domácí vzdělávání miluje. Mediátor musí být skutečně neutrální, jinak to celé nemá smysl a partnerovi to akorát potvrdí, že hra je zmanipulovaná.
Když partner toleruje, ale nepomáhá, varianta s tvrdou dohodou
Zažila jsem rodiny, kde to fungovalo i takto: partner řekl: „OK, ale já se toho účastnit nebudu. Je to tvůj výmysl.“ Není to ideální. Ale je to zvládnutelné, za jedné podmínky.
Pokud se partner rozhodne domácí vzdělávání aktivně nepodporovat, musí se zároveň rozhodnout ho nekritizovat. Žádné poznámky před dětmi. Žádné zpochybňování vašich metod. Žádné „já bych to dělal jinak.“ nebo „Já jsem ti to říkal.“
Pokud svou celou zodpovědnost přenechám někomu jinému a myslím to vážně, nemohu potom jeho zodpovědnost nalamovat nemístnými poznámkami. Pokud toto nefunguje, nesete dvojí zátěž. Vše děláte sama a zároveň obhajujete každé své rozhodnutí a je vám vyčítána sebemenší známka únavy. To nevydrží nikdo.
Komunikace mezi partnery jako základ domácí školy
Vytáhněte kostlivce ze skříně dřív, než na vás vyskočí sám
Pokud cítíte, že partner s domácí školou úplně nesouhlasí, že tam jsou stále nevyřčené věci a obavy, které se neřekly, pochybnosti které nezazněly nahlas, počítejte s tím, že jednou vyplavou na povrch. Vždycky vyplavou. Otázka je jen kdy a za jakých okolností a zda potom ještě zvádneme takovou situaci konstruktivně vyřešit.
Lepší je vytáhnout takové věci včas a dobrovolně. V klidu. Dřív než přijde krize.
Ne, nebude to příjemné a možná nenajdete řešení na první dobrou. Ale už tím, že situaci pravdivě pojmenujeme, ztratí sílu tabu, které jsme raději chtěli schovat do pomyslné skříně.
Projděte si spolu tyto otázky:
- Proč chceme nebo nechceme domácí vzdělávání?
- Co každý z nás potřebuje aby mu v tom bylo dobře?
- Co by muselo nastat abychom to přehodnotili?
- Jak si navzájem pomůžeme v těžkých chvílích?
Tohle není terapeutická sezení. Je to rozhovor. Takových jste vedli desítky, o penězích, o výchově, o vašem bydlení, práci, o společné budoucnosti. Už to znáte. Toto je jen dalsí téma, které patří mezi ně.
Když podporu doma nemáte, musíte čerpat odjinud
Pokud partner s domácím vzděláváním nesouhlasí a situace se nemění, platí jedno pravidlo: čím méně podpory máte doma, tím více ji potřebujete odjinud. (A to včetně péče o sebe samotnou – o tom, jak na to, si přečtěte v mém průvodci Sebepéče v domácím vzdělávání – jak nevyhořet a být v pohodě.)
Zpřízněná duše, kamarádka která rozumí, komunita lidí, kteří žijí stejně. Někdo volí i nestrannou odbornou pomoc někoho, kdo už nasbíral více zkušeností a má nadhled. Zažívám to na svých konzultacích, kde se často lidé přijdou podělit o svá trápení, nejistoty a čerpají podporu a skrze mě zprostředkovaně i zkušenosti dalších domoškoláckých rodin. Místo kde se můžete zeptat bez obav ze soudu, kde vás nikdo neposílá hned zpátky s dětmi do školy, kde si rozumíme.
I proto jsem před lety založila program Děti třetího tisíciletí – program a uzavřenou FB skupinu podpory pro domoškolácké rodiny. Protože vím, že spousta rodičů tu oporu doma nemá. A i když má, přesto občas potřebujeme podporu i ostatních.
👉 Více o programu Děti třetího tisíciletí
Potřebujete probrat vaši konkrétní situaci osobně a v soukromí? Můžete prostřednictvím bezpečného online setkání s mé konzultaci:
Nezapomeňte, že nesouhlas partnera je jen jedním z mnoha střípků, které tvoří celkovou stabilitu vaší domácí školy. Pokud cítíte, že se ve vašem rozhodnutí začínají objevovat i jiné trhliny, podívejte se na můj ucelený návod: Pochybnosti v domácím vzdělávání – první pomoc při krizi
Stanislava Kratochvílová www.ucitneboneucit.cz Více než 20 let zkušeností s domácím vzděláváním, zakladatelka projektu Učit nebo neučit
Nejčastější otázky
Co dělat, když partner nesouhlasí s domácím vzděláváním? Nejdůležitější je otevřený rozhovor, ideálně dřív, než nastane krize. Zjistěte, co konkrétně partnera trápí a jaké má obavy. Někdy stačí pojmenovat strachy, aby se situace uvolnila. Pokud partner nesouhlasí, ale toleruje vaše rozhodnutí, domluvte se alespoň na tom, že vás nebude aktivně kritizovat.
Lze dělat domácí vzdělávání bez podpory partnera? Je to psychicky náročné ale zvládnutelné, pokud si vybudujete dostatečnou podporu jinde. Komunita, kamarádka, konzultace s někým zkušeným. Čím méně podpory máte doma, tím více ji potřebujete odjinud.
Jak přesvědčit partnera, který s domácím vzděláváním nesouhlasí, aby tento způsob vzdělávání zkusil? Nepřesvědčujte argumenty, zvěte ho k aktivní zkušenosti. Domluvte se na konkrétním časovém horizontu, projděte si spolu obavy a potřeby, a pak se k tomu společně vraťte.
Pokud partner nesouhlasí s domácím vzděláváním, pomůže, když promluví s jiným tátou domoškolákem? Ano, a velmi často je to řešení. Muži spoustu věcí zpracovávají jinak a zkušenost muže s mužem má jinou váhu než sebevětší argument partnerky. Ideálně hledejte někoho služebně staršího, kdo může mluvit z vlastní zkušenosti.
Co je mediace a kdy ji využít pokud partner s domácím vzděláváním nesouhlasí? Mediace je strukturovaný rozhovor s neutrálním odborníkem, který pomáhá oběma stranám komunikovat. Hodí se ve chvíli, kdy se rozhovor doma točí v kruhu a nikam nevede. Mediátorem nesmí být kamarádka nebo někdo, kdo stojí na vaší straně, musí být skutečně neutrální.
Co když partner nesouhlasí s domácím vzděláváním, neshodujeme se a napětí roste? To je signál, že je potřeba téma otevřít, nejlépe s někým, kdo může pomoct jako nestranný průvodce. Konzultace může v takovém případě pomoct oběma stranám pojmenovat co potřebují.
Jak si rozdělit role v domácím vzdělávání mezi partnery? Neexistuje jeden správný model. Důležité je, aby obě strany věděly, co se od nich očekává a cítily se v tom fér. Pravidelný krátký rozhovor o tom, jak to funguje, dokáže předejít spoustě nedorozumění.
