Doma se nic nenaučíte? Jak přestat pochybovat o domácí škole
Tohle je věta, kterou slýchám od domoškoláckých rodičů pravidelně. Nejen, že nás s tímto konfrontuje často naše okolí, které má pocit, že vzdělávání musí probíhat pouze ve školní lavici s učebnicí v ruce. Ale často si na to stačíme úplně sami. Tiše, v hlavě, většinou večer kdy jsou děti v posteli a vy bilancujete den, vám vzadu v hlavě hlodá našeptávač pochybností a vy slyšíte:
- Dnes jsme toho tedy moc neudělali.
- Vždyť si celý den „jen“ hrály…
- Do písanky napsala sotva 3 řádky.
- Chtěla jsem, aby trávily tolik časi venku, ale stačí to?
- Doma se možná nic nenaučíme…
Za dvacet let práce s domoškoláckými rodinami vím jedno jistě, tento pocit neznamená že domácí škola nefunguje. Znamená jen, že je potřeba malinko změnit úhel pohledu a zorientovat se. A to je velký rozdíl.
Proč vás trápí pocit, že doma se nic nenaučíte
Zkuste se na to podívat takto. Celý život jsme byli zvyklí, že učení vypadá určitým způsobem. Sešit, tabule, známka, červená oprava. Výsledek který je vidět, změřitelný, porovnatelný. Potom je pro nás těžké rozeznat vzdělávací proces i v jiných činnostech.
Přitom když jsou děti malinké, moc dobře to známe. Víme, že se učí úplně celým životem i tělem. Lezením, křikem, uchopováním hraček, házením, rozvíjí mozek na plné obrátky. Pak ale přijde „magická hranice 6 let“ a my máme pocit, jakoby se vše mělo zarovnat do školní lavice. Ano, řízená činnost k tomuto věku patří, ale podstatná část vzdělávacího porcesu může zůstat mimo stůl a židli a stále probíhat spontánně a radostně.
Domácí škola funguje jinak než školní prostředí. A věřím, že i proto většina z nás doma vzdělávat začala. Učení se děje v lese, u oběda, při stavění z lega, při hádce sourozenců, kterou musí vyřešit sami. Nikdo to neoznámkuje. Nikdo vám neřekne že jste odvedli dobrou práci.
A tak přichází pochyby. Doma se nic nenaučíme nebo jen zatím neumíme rozlišit skutečné pokroky?
Co se ve skutečnosti děje – neviditelné pokroky
Dítě které si celé dopoledne hrálo si ve skutečnosti:
- trénovalo soustředění
- řešilo konflikt se sourozencem
- vymýšlelo příběh a rozvíjelo fantazii
- stavělo něco, co nevycházelo a nevzdala to
Tohle se neměří. Ale jednou to může být to nejdůležitější. Koneckonců všimněte si školního vzdělávacího plánu vaší kmenové školy. Výsledkem vzdělávacího procesu zdaleka namají být kvantitativní znalosti, ale především rozvoj tak zvaných „klíčových kompetencí“ a to jsou přesně ony.
Domácí škola je plná neviditelných pokroků. Pokroků, které klasická škola ani měřit neumí. A právě proto je tak těžké je vidět a tak snadné mít pocit, že doma se nic nenaučíte.
Učení životem – domácí práce jako neviditelný pokrok
Jak přestat pochybovat – konkrétní kroky
1 Zastavte se a podívejte se na „doma se nic nenaučíte“ z jiného úhlu
Místo otázky co jsme dnes probrali a zapsali do sešitu zkuste otázku co dnes dítě zažilo, vyřešilo, objevilo, naučilo se. Zamyslete se, kde se jednotlivé předměty vašeho vzdělávacího plánu promítaly do života úplně přirozeně. Odpovědi vás možná překvapí.
2 Zachycujte momenty – Zápisník neviditelných pokroků
Tohle je věc, kterou jsem si kdysi vytvořila pro sebe v době, kdy jsem zápasila s podobnými pochybnostmi. Přeci jen, 4 děti v domácí škole, v různých stupních vzdělávání. Otázka, zda se doma naučíme „dost“ byla u mě na denním pořádku. A protože mi zápisník moc pomáhal, doporučuji ji rodičům už léta.
Pořiďte nebo vyrobte si jednoduchý zápisník, jedno zda papírový nebo v telefonu či tabletu. A občas si do něj zapište moment, který vás potěšil nebo překvapil a měl vzdělávací podtext. Ne každý den, ne povinně. Jen tehdy, kdy vás něco chytne. ideálně ještě v době, kdy jste v klidu a pohodě. To vás nebude zatěžovat a jako když ho najdete v dobých pochybností.
Za týden, za měsíc, si ho možná otevřete a on vám připomene, že těch chvil, kdy vzdělávání u vás doma probíhá, je spoustu.
V Zápisníku neviditelných pokroků, jak jsem mu říkala já sama, najednou uvidíte pohromadě věci, které by jinak zapadly a zmizely. Výlet, kde se probírala příroda a histroie. Vaření, kde se mimochodem řešily zlomky a taky fyzika s objemy. Knihu, kterou dítě přečetlo samo od sebe, jen proto, že chtělo. Hádku sourozenců, kterou vyřešili bez vás. A spoustu dalších momentů.
Zápisník neviditelných pokroků nefunguje jako důkaz pro úřady. Funguje jako emocionální kotva ve chvíli, kdy hlava vyrábí své oblíbené konstrukty. Ve chvíli, kdy máte pocit, že doma se nic nenaučíte. Otevřete Zápisník neviditelných pokroků. A odpověď tam na vás už čeká. Napsali jste si ji sami, v dobrých časech, před třemi týdny, před rokem.
3 Přestaňte srovnávat s klasickou školou
Klasická škola má jiná měřítka proto, že má jiné prostředky, jak se dostat k cíli. Porovnávat domácí školu se školou klasickou, je jako porovnávat jablka s hruškami. Obojí je ovoce, ale jiné.
Vaše dítě se učí jinak. Ne méně. Jinak. Jdete v některých věcech více do hloubky, než ve škole, v jiných jen učivo porběhnete. Některé výsledky nezachytíte, protože probíhají životem. Ale i kvůli svým dětem je dobré se pokusit vzdělávací momenty zachytit, aby i ony tušily, že vzdělávání probíhá.
4 Připomeňte si proč jste začali
Sepište si, fyzicky na papír, proč jste do domácí školy šli. Co bylo tím hlavním důvodem. A ve chvíli, kdy přijde pochybnost a pocit, že doma se nic nenaučíte, vytáhněte tento papír.
Důvody které vás přivedly k domácí škole jsou stále platné. Jen je přebíjí únava dne.
Kdy je pocit „doma se nic nenaučíme“ signálem něčeho jiného
Tady chci říct ještě jednu důležitou věc.
Velmi často pochybnosti o domácí škole nejsou o domácí škole. Jsou o únavě. O stresu z jiné oblasti života. O tom že manžel byl týden pryč. Že přišly starosti s penězi. Že jste nemocní a jedete na půl výkonu.
Naše mysl potřebuje nějaký ventil a domácí škola je po ruce. Najednou se zdá, že právě ona je problém a že vy to evidentně nezvládáte.
Ptejte se proto: Co se teď děje jinak? Co mi momentálně bere energii?
Velmi často zjistíte že pocit doma se nic nenaučíme přijde přesně ve chvíli, kdy jste vyčerpaní z úplně jiného důvodu. O tom jak poznat že krize není o domácí škole a hlavně jak tomu předcházet, jsem psala podrobně v článku Pochybnosti v domácím vzdělávání – první pomoc při krizi.
Jak vést Zápisník neviditelných pokroků – bez tlaku a bez další povinnosti
Zápisník neviditelných pokroků nesmí být další položka na seznamu povinností. Jakmile se z něj stane něco co musíte dělat každý den, přestane fungovat.
Pár pravidel která fungují:
- Pište z přetlaku dobrého – nebo překvapivého, nebo vtipného, nebo nečekaného. Když vás něco chytne, to je ten moment, který se vám vrátí, pokud zápisník otevřete v horších časech
- Stačí dvě tři věty, heslo – datum, co se stalo, jak jste se cítili. To je vše.
- Nemocná, unavená, bez nálady? Nepište. Zápisník je pro momenty které stojí za zapamatování – ať už jsou krásné, stresové nebo prostě lidské. A možná zjistíte, že i v únavě přijde na minutu dvě přetlak dobrého a vy si něco zapíšete, ale nenuťte se.
- Forma je jedno – papírový sešit, telefon, soukromý blog. Co vám vyhovuje, to funguje. Každá jsme jiná. Jen se zkuste na chvilku zamyslet, jakou formu zvolíte, protože i tato forma vám sama o sobě může přinášet dobrý pocit.
O tom jak pečovat o sebe samotnou, aby těch dobrých momentů bylo víc, jsem psala i v článku Sebepéče v domácím vzdělávání – jak nevyhořet a být v pohodě.
Zápisník neviditelných pokroků – domácí vzdělávání
Kde hledat podporu, když pochybnosti nepřecházejí
Někdy nestačí zápisník ani připomenutí důvodů. Někdy potřebujete někoho, kdo rozumí. Ne, aby vám říkal, co máte dělat, ale aby vám připomněl, že nejste sami. Že to, co žijete, je sice náročné, ale má to smysl.
Proto jsem před lety vytvořila program Děti třetího tisíciletí včetně uzavřené FB skupiny, kde probíhá program jako podpora (nejen) pro domoškolácké rodiny. Místo, kde si rodiče předávají zkušenosti, sdílejí náročné i radostné dny a vědí, že tom co prožívají, je normální.
👉 Více o programu Děti třetího tisíciletí
A pokud potřebujete probrat vaši konkrétní situaci osobně, najdete mě tady:
Stanislava Kratochvílová www.ucitneboneucit.cz Více než 20 let zkušeností s domácím vzděláváním, zakladatelka projektu Učit nebo neučit
Nejčastější otázky
Je normální mít pocit, že doma se nic nenaučíme? Ano, zcela normální. Tento pocit přichází téměř u každého domoškoláckého rodiče a nejčastěji ve chvílích únavy nebo stresu. Neznamená, že domácí škola nefunguje, znamená, že pokroky jsou neviditelné, ne že neexistují.
Jak poznat že domácí vzdělávání skutečně funguje? Místo otázky, co jsme probrali, se ptejte, co dítě dnes zažilo, vyřešilo, objevilo. Pokroky v domácí škole jsou často neviditelné tradičním měřením, ale velmi reálné: samostatné myšlení, řešení konfliktů, hluboký zájem o témata.
Co je Zápisník neviditelných pokroků? Je to jednoduchý zápisník, kam si příležitostně zapisujete momenty, které vás potěšily nebo překvapily. Slouží jako emocionální kotva ve chvílích pochybností, otevřete ho a vidíte pohromadě důkazy, že domácí škola funguje.
Jak často mám do Zápisníku neviditelných pokroků psát? Vůbec ne pravidelně. Pište jen tehdy, kdy vás něco chytne. Zápisník, který se stane povinností, přestane plnit svůj účel.
Co dělat, když pochybnosti nepřecházejí ani po otevření zápisníku? Ptejte se, co se teď děje jinak. Pochybnosti o domácí škole jsou velmi často signálem únavy nebo stresu z jiné oblasti života. Pokud pocit přetrvává, pomoct může rozhovor s někým zkušeným.
Musím mít speciální zápisník? Ne. Hezký zápisník potěší, ale není podmínkou. Poznámky v telefonu fungují stejně dobře. Důležitý je obsah, ne forma a aby vám to dělalo radost.
