V BLOGu si přečtete, jaký je rozdíl mezi tím, mít doma děti vloni a letos a taky proč je fuk, že jste si domácí učení třeba nevybrali.

6 minut čtení 

V březnu 2020 jsem hned po uzavření škol napsala tento článek “Dobrovolní” versus ti “nedobrovolní” domoškoláci.  V něm hovořím o možných rizicích a těžkostech, které nyní čekají rodiče, kterým se bez varování ocitly děti doma a k tomu jim přibyl home office. Tenkrát jsem varovala před tím, myslet si snad, že toto lze nazývat domácím vzděláváním, protože to by byla hrubá chyba. Vysvětlila jsem, že tito rodiče si tento vzdělávací způsob nevybrali, byli do něj hozeni a na rozdíl od domoškoláckých rodičů nemají výhody domácí školy, vzdělávat podle sebe, svým tempem a způsobem. Naopak,  musí z logiky věci respektovat přesná zadání školy.

Doba se ale změnila, jsme o rok dál, na jaře roku 2021…

A musím přiznat, stále se nám na sociálních sítích objevují výkřiky zoufalých rodičů, kterým se ocitly děti doma, jako by byl březen 2020. Příspěvky o tom, jak mezi nákupem a vařením musí stihnout emaily. Jak při soustředěné práci řeší matematický problém se svým dítkem. Jak začínají práci raději dřív, než děti vstanou a končí po tom, co děti spí.

Co na to říct?

Toto je moje realita posledních 20ti pracovních let s mými 4mi dětmi v domácí škole. Nepřijde mi na tom nic moc divného. Jasně, že se z každé chvíle, kdy mám na práci soustředěnou chvilku těším. Jasně, že občas jsem z toho přetížená a řešit najednou vaření, telefony klientů a matematické rovnice vám zákonitě mozek a nervy zavaří….

Ale hlavně by mi většina z vás řekla:  Vždyť sis to vybrala! Tak si nestěžuj.

Problém ale je, že většina těch rodičů, kteří si nyní zoufají, že mají děti doma, že pracují z domu, že mají vše úplně naruby, si to také vybrali. Že to není pravda? Čtěte dál…

Každým svým rozhodnutím si tvoříme budoucnost,

která je ale ve své šíři nevyzpytatelná.

Tím, že si někdo v minulosti vybral domácí vzdělávání, má v tomto balíčku i klid spojený s distančním vzděláváním dětí v korona době. 

A tím, že si někdo vybral dát děti do školy, zvolil si klidnou pracovní dobu a  školní systém, dostal nyní v balíčku  i náročnost distanční výuky. A k tomu často i home office s dětmi a na to není stávající rodinný systém zvyklý. Nicméně, je to realita, vzniklá rozhodnutími, učiněnými v letech minulých.

Navíc rodiče, kteří vzdělávají doma, a nyní jedou ve více méně osvědčeném způsobu vzdělávání, mají toto těžce vykoupené rozhodováním pro tuto variantu v letech minulých. Mnozí si prošli odsuzováním této stále tabuizované varianty vzdělávání, prošli si  namáhavě tvorbou svého vzdělávacího rytmu. Museli pečovat o své sebevědomí, že to dokáží a často úplně sami. Dnešní klid tedy nemají domoškolní rodiny ani zdaleka zadarmo. 

Jak napsala moje kamarádka Marta, která učila svoje dvě dcery doma: “Kdo by to byl řekl, že roky domácího vzdělávání budou taková příprava na život. Na otázky, kterými nás okolí bombardovalo deset let: „Co budou holky dělat, až půjdou do školy? Jak to budou zvládat?“ Jsme mohli odpovídat otázkou: „A co budete dělat vy, až vám děti skončí rok doma?“

Aby bylo jasno… 

Vůbec nerozporuji extrémní situace lidí, kterým toto přineslo do života boj o existenci a zcela zásadně jim tato situace komplikuje život. Mluvím především k těm, kteří se stále trápí něčím, pro co si myslí, že se “nerozhodli” a zřekli se tak zodpovědnosti a tím i možnosti s tím cokoliv udělat. 

Jak z toho ven? 

Odpověď je jasná, je třeba svoje rozhodnutí jednoduše změnit. Rozhodněte se, že toto JE nyní vaše volba a využijete ji na maximum. 

Že je to nesmysl?

Ale kdepak. Jen blázen bojuje proti nevyhnutelnému, protože tím jen ztrácí sílu. Dám příklad…

 Pokud vás shodí někdo z lodě do vody, máte na výběr. Buď budete nadávat na to, že jste si to nevybrali a plavat se vám nechce, nebo se rozhodnete že nebudete plýtvat silami na boj s realitou, která je jasně daná a rozhodnete se plavat. To jsou jediné dvě možnosti, které máte k dispozici. 

Pokud si připustím, že je březen 2021 a tato situace trvá už celých 12 měsíců a zřejmě jen tak neskončí, nemá smysl se chlácholit tím, že “to rychle přejde”. A přesto mi někteří rodiče připadají, jako by byli hozeni do vody a místo plavby stále ještě nadávají na to, že plavat prostě nechtějí. 

Zkuste si třeba jen na chvíli připustit, že toto JE jednoduše nová realita. Že už se děti do školy nevrátí, třeba nikdy. Že to je situace, se kterou je potřeba pracovat. A pokud se vám aspoň na okamžik podaří si to představit a nevzbudí to u vás panické bušení srdce, máte šanci tuto situaci využít na maximum. Nebude to jednoduché okusit takový pohled, ale teprve pak budete mít možnost vidět v této obtížné situaci příležitosti, jak vše zvládnout. 

Stejně jako muž přes palubu, který spíš zvládne doplavat k pevnině klidnými tempy než zmatečným mácháním rukama. A až si připustí situaci, ve které se ocitl, možná uvidí na hladině i trám, kterého se chytit.

Nutno ještě dodat, že ne každý muž přes palubu má šťastný konec příběhu, tak to prostě je. Ovšem vždycky platí, že rozhodnout se plavat je výhodnější, než zbytečně plýtvat energií na krmení svého osobního dramatu. 

Přeji vám ze srdce hodně sil na to, rozhodnout se, být šťastni v každé době.

Těm, co se cítí nyní hozeni přes palubu, přeji blízkost břehu. Těm, co jsou na lodi, přeji volné ruce, aby je mohli podat těm přes palubu.

Stáňa

A protože žádný učený z nebe nespadl, i tento blog může mít své mezery. Pokud nějakou nejasnost vidíte, písněte mi prosím na e-mail stana@ucitneboneucit.cz, nebo na FB stránce @ucitneboneucit.