Učit nebo neučit?  

aneb současná vzdělávací scéna mýma očima

Pohybuji se s nadšením v oblasti domácího vzdělávání, soukromého, státního  a církevního školství, alternativního vyučování včetně unschoolingu téměř 20 let. Ráda nabyté informace a postřehy předám také vám.

Stáňa

blog

ilustrační - popsaná tabule Think outside

V blogu si přečtete proč je fakt dobré přemýšlet o tom, co přesně se s vašimi dětmi ve škole děje.

4 minuty a můžete nechat koment, zda pobyt vašich dětí ve škole je pro vás cajk :)

Dnes časně ráno jsem vyrazila s manželem směr soukromá klinika jednodenní chirurgie. Jeho koleno se s ním totiž snaží komunikovat o životě a teď je k domluvě potřeba ještě další parťák a ideálně se skalpelem v ruce.

Kdo byl někdy na operaci (nebo u porodu) už to zná. I kdybyste strachu odolali čtením duchovní literatury a každodenní meditací, skočí na vás stejně hned za futry vchodu do nemocnice a nebo nejpozději při podepisování tohoto dokumentu:

 

ilustrační - dokument z nemocnice

Říkám si, kdo to vlastně čte? Přemýšlela jsem, proč bych to měla číst, když tam stejně “musím” a jediné, co tím získám jsou informace, které mi mohou zvětšit děs z toho co může nastat. Manžel si vše poctivě přečetl a …. podepsal. Pak mi řekli: “Vyzvědněte si ho kolem jedné, paní.” A šla jsem.

V nemocnici, jako ve škole.

Kvůli kolenu máme tolik papírů  a pojistek a výčtů co se bude a nebude dít až do extrémů. Děti do školy ráno šupnem a nedostaneme do ruky žádný papír o rizicích, které pobyt tam může způsobit. Máme jen hypotetické a naivní představy o tom, že se něco užitečného “učí”. 

Stejně jako do nemocnice i do školy dáváme děti s dobrou vírou. Všichni si přejeme aby v těch barácích šlo přece všechno co nejlíp. Jenže ono to nejde a ani nemůže. A to ze dvou důvodů. Protože to je ŽIVOT a jsme každý jiný (díky Bohu) a stejně tedy i naše představy o tom, co by se uvnitř mělo dít, a protože tam MUSÍME. Nové a alternativní metody ve školách jdou na světlo světa zatím jen stěží. O dobrovolnosti školní docházky nebo alespoň obsahu vzdělávání ve školách si zatím musíme nechat zdát.

ilustrační - učitel u tabule

Lékaři už si zvykají na to, že jejich práce má poměrně slušná rizika a někdy tím pádem i děsivé důsledky. A pokud tu práci chtějí dělat, musí rizika i důsledky nést se vším všudy. Jedním z efektivních nástrojů je v tom soukolí možnost výběru a přístup k informacím. 

Kdo chce, má možnost se neinformovat. A kdo chce, může se informovat, jít do státní instituce, k soukromému lékaři nebo nejít třeba nikam. To je klíč k celé věci.

Nejde mi do hlavy, proč to stejně nejde ve školství? Proč takhle nepřemýšlíme i o učitelích a dětech? Je to příliš citlivé téma? Bojíme se, na co bychom třeba přišli? Chtěli bychom my - rodiče číst takový apír se všemi riziky? To by mohlo být fakt trapné si přiznat, že by to hlídání dětí zdarma, které všichni máme, mohlo mít nějaké negativní dopady….

Někteří učitelé si už uvědomují rizika školského systému pro dítě i důsledky jeho působení. Ale to bohužel nestačí. 

Stejně jako v nemocnici by se nic nezměnilo bez hlasu pacošů, nezmění se tady nic bez hlasu rodičů. 

Klíčový je ve změně tohoto systému RODIČ, jednající v zájmu svého dítěte. Středověké lékařství bychom tu nechtěli. Ale školství si tu v takovém duchu skoro hýčkáme :/ Zatím nesaháme ve většině škol Komenskému na patu, bohužel.

Tak jako se dnes doktor věnuje manželovu kolenu, pořádně ho vyčistí a zreviduje, přesně tak se každý den věnuje učitel hlavě vašeho dítěte. Je to taková malá psychooperace. 

A to může být pozitivní pecka. Ovšem pokud jdete na operaci dobrovolně, vyberete si lékaře, znáte očekávaný dobrý výsledek i rizika a doktor si je vědom, že uzdravit se nakonec musíte sám. 

P.s. překlad posledního odstavce přes gugltranslátor:

A to může být pozitivní pecka. Ovšem pokud chodíte do školy dobrovolně, vyberete si učitele, víte co se chcete naučit i rizika, že někdo by vás to třeba naučil i jinak a že nakonec si vlastní názor na danou věc musíte udělat sám.

A protože žádný učený z nebe nespadl, i tento blog může mít své mezery. Pokud nějakou nejasnost vidíte, písněte mi prosím na e-mail stana@ucitneboneucit.cz, nebo na FB stránce @ucitneboneucit.