Učit nebo neučit?  

aneb současná vzdělávací scéna mýma očima

Pohybuji se s nadšením v oblasti domácího vzdělávání, soukromého, státního  a církevního školství, alternativního vyučování včetně unschoolingu téměř 20 let. Ráda nabyté informace a postřehy předám také vám.

Stáňa

blog

ilustrační - kluk s tatínkem

Šárka má doma předškolní dcerku, o věcech přemýšlí a dění okolo povinného předškolního vzdělávání má srovnané. Přečtěte si, jaký postup zvolila a proč. Cílem BLOGu je poukázat na zbytečné odevzdávání své moci do rukou institucí.

Byla jsem požádána o shrnutí svých pocitů z dění okolo povinného předškolního roku MŠ z pohledu rodiče. A tak to zkouším, poprvé :)

Chtěla bych touto cestou podpořit ostatní, které čeká na podzim ověřování ve školce, ať neodevzdávají zodpovědnost za průběh akce, do rukou instituci, ale stojí si za sebou a svými dětmi, za svými rozhodnutími. Má to smysl.

Mám tři děti a s každým z nich zažívám mnohá poprvé. S tím třetím je to současně velké poprvé spousty letošních „předškoláků“ v naší zemi – povinný zápis do mateřské školy. Nikdy jsem žádné dítě do školky nedávala, starší synové nechodí ani do školy a vzdělávají se v rámci individuálního vzdělávání.  Mám díky tomu různé zkušenosti s individuálním vzděláváním a jeho úředními náležitostmi v ČR. Vše kolem školky jsem bedlivě sledovala, studovala aktuality a v případě potřeby konzultovala se zkušenějšími.

V blízkosti bydliště máme velice vstřícnou školku s osvícenou a komunikativní ředitelkou. Byla jsem první, kdo po ní chtěl zapsat dítě spolu s rozhodnutím ponechat si ho doma a naplnit tak předškolní vzdělávání, jak umožňuje zákon, individuálně. Byla jsem to já, kdo paní ředitelce řekl, co je v zákonech, jaké jsou její povinnosti a jaké jsou ty naše. Nevěděla to, protože to dosud nepotřebovala, ale otevřeně přijímala mé návrhy. 

Byla jsem informovaný rodič, měla jsem jasný záměr, proč chci mít dceru doma a co očekávám od školky a byla jsem odhodlaná si za tím stát. Naprosto bez potíží jsme si to vyjasnily včetně akceptování mého požadavku nezasahovat do našeho způsobu vzdělávání.

ilustrační foto

Poslední měsíce s úžasem pročítám diskuse na internetu ohledně ověřování dětí v rámci povinného předškolního vzdělávání. Fantazie některých ředitelek MŠ je neuvěřitelná. Objevují se různě strašidelné plány, jak budou děti  bez matek přezkušovat celý den v kolektivu ostatních dětí ve školce, někteří rodiče fasují podklady pro domácí práci a chystají portfolia a pracovní listy. Je otázkou, co z toho je pravda co je přibarveno v rámci anonymity prostředí sociálních sítí. 

Co mě ale šokuje nejvíce, je většinová ochota rodičů podřizovat se výmyslům jednotlivých mateřských škol aniž by jejich požadavky měly podklad v zákoně.

Chápu, že ne každý má v dosahu ochotnou a chápavou ředitelku.  Ale vzhledem k tomu, že spádovost školek padla, zapsat se dalo a stále dá kamkoliv. A tím, že dítě zapíšeme do školky, neztrácíme za něj zodpovědnost a už vůbec snad své emoce, svá práva a schopnost rozhodování. 

Proč se dobrovolně vzdávat svých rodičovských kompetencí a nechávat si od cizích lidí diktovat, co je pro mé dítě nejlepší?

Je přece neustále potřeba zohledňovat individualitu a potřeby každého dítěte a jeho rodiny,  naservírovat všem plošně  jedinou možnou cestu. Školka má dle zákona jen OVĚŘIT, zda je o dítě pečováno a zda je rozvíjeno, nehodnotí školní zralost, ale ani sociální podmínky v rodině. Zkušená učitelka tohle pozná za maximálně deset minut a je to. Rodič má vždy právo zůstat se svým dítětem. 

Také jsem se dočetla, že to máme moc těžké, protože je to poprvé a nikdo nic vlastně neví… Ale rodič přece ví, proč nedal dítě do školky na denní docházku, každý z nás pro to má svůj důvod. 

A právě proto stojí za to slušně komunikovat, otevřeně diskutovat a trpělivě vysvětlovat, proč nechceme nechávat své děti samotné ve třídě s cizími dětmi,  neznámou učitelkou ani na jedno odpoledne. Nebo naopak, pokud to tak někdo cítí, může, není to však povinné.

Ano, první rok má své nevýhody, zároveň jsme to právě my, kdo může nastavit limity pro další roky a pokud si nedokážeme vykomunikovat to podstatné, projeví se to na přístupu školek k v dalších letech.

Posledním oblíbených komunikačním faulem internetových diskusí je, jak se asi bude cítit učitelka, když jí bude rodič říkat, že má odlišnou představu než ona. Pocit učitelky není problém rodiče, je to její vlastní záležitost a jako dospělá kompetentní osoba si s tím jistě poradí. Rodič ale pomáhá s nepříjemnými emocemi svým dětem, podporuje je a v ideálním případě pak všichni společně najdou přijatelné řešení. 

Pro mě jsou pocity mých dětí důležitější než výsledky ověřování, spokojenost učitelek nebo snad úředníků.

Myslím, že největším odborníkem na dítě, jsou jeho rodiče. 

Ať se nám všem daří. 😉

Šárka

Povinný předškolní rok v otázkách a odpovědích

Chcete znát přesné odpovědi na všechny dotazy kolem povinného předškolního vzdělávání? Díky informacím, které jsme pro vás nashromáždili, budete mít v povinné předškolce jednou pro vždy jasno!

Více informací o eBooku Povinný předškolní rok v otázkách a odpovědích

A protože žádný učený z nebe nespadl, i tento blog může mít své mezery. Pokud nějakou nejasnost vidíte, písněte mi prosím na e-mail stana@ucitneboneucit.cz, nebo na FB stránce @ucitneboneucit.